Příbory a etiketa – jíte správně?

Všichni víme, že existují nějaká poměrně striktní pravidla etikety, na které ovšem v reálném životě narazíte možná tak v pořadech Ladislava Špačka, nebo ještě tak ve filmech s Oldřichem Novým. Jedno pravidlo, které se ale týká držení příborů, vás možná překvapí v jedné příjemné věci – že je možná totiž držíte správně a vaše okolí, které si hraje na vrchnost, drží příbor špatně.

Předně je potřeba si říci, že je pravidel etikety tolik a jejich správné provedení je tak komplexní, že si i v lepší společnosti zpravidla vystačíte s nějakým základním rámcem a nikdo pravděpodobně nebude hodnotit, pod jakým úhlem vkládáte lžíci do úst, nebo jaký úhel s hranou desky stolu mají svírat odložené příbory po jídle. Dnes si rozebereme jen několik detailů a to právě kvůli určitému nedorozumění mezi lidmi o tom, co je elegantní nebo správné.

Poznámka než začneme

Slyšeli jste někdy o tom, jak se vkládá lžíce do úst? Zejména dětem dělá problém trefit se lžící polévky tak říkajíc „do hangáru“ tak, aby se neudeřili do zubů, nebo si nemusely pomáhat srkáním. Přitom je pomůcka přímo zakotvená ve stolovací etiketě – lžíce by měla směřovat pokud možno kolmo do úst tak, aby se lépe vešla bez nutnosti ukazovat spolustolovníkům, jaké rozpětí má vaše čelist. Zní to jednoduše? Zkuste to! Běžně totiž vkládáme lžíci do úst pod úhlem, abychom nemuseli tolik pracovat rukou a zápěstím. Uvidíte sami, jestli je na předepsaném postupu něco, co vás zaujme.

Jak tedy držet lžíci, nůž a vidličku?

Lžíci držíme jako tužku, tedy zespodu a tak, aby byla její střenka vidět. Ostatní úchopy jsou společensky nepřijatelné. 

Lžíci jsme na úvod nezmiňovali náhodou, protože s ní skutečně začneme. Lžíce se drží jako tužka. Její střenka tedy prochází mezi palcem a protilehlými prsty a odpočívá položená mezi největšími klouby palce a ukazováku. Ale je také jedinou součástí příborové sady, kterou můžeme držet tímto způsobem. Nůž a vidlička se totiž drží jinak a zde přichází pro leckoho zmíněné překvapení.

Správné držení vidličky a nože vypadá takto. Držíme je shora tak, že se jejich střenka opírá tupým koncem o vnitřek naší dlaně a ukazováček leží shora na konci střenky. Držení shora tak, že konce střenky míří z dlaní ven není elegantní.

Komu toto držení příboru nepřipadá dostatečně nóbl, měl by si uvědomit, že nevzniklo zdaleka dílem náhody, ale s velkým ohledem na praktičnost při stolování. Úchop shora s ukazovákem, který pomáhá v tlaku na nůž nebo vidličku totiž zajišťuje přiměřený dostatek síly a kontroly při krájení i napichování a prevenci všech možných neštěstí, ke kterým může dojít sklouznutím nástrojů do strany. Úchop zespodu „jako tužka“ je pro nůž a vidličku nepřijatelný.

Nůž ani vidlička nejsou tužka a neměly by se tak držet. Úchop zespodu neposkytuje dostatek síly a jistotu ovládání a paradoxně tak může vést k nejistotě při krájení a malým nehodám s kousky jídla mimo talíř. Nedoporučujeme.

Důvod, proč dávají tužkovému úchopu někteří lidé (a zejména ženy) přednost je ten, že nejlépe umožňuje držet lokty u těla a otáčí upravené ruce tak, že jsou lépe vidět. Etiketa je ale v tomto případě nesmlouvavá. Jako tužku smíme držet jenom lžíci a zbytek příboru držíme shora se střenkou skrytou v dlani.