Kupte si mlýnky na koření
Dobře vybrané koření dodá pokrmům chuť a vůni. Skladováním ale koření o své aroma pomalu přichází a tak kuchaři radí používat pokud možno čerstvé. To ale přirozeně není pokaždé k dispozici, takže druhá rada je sušené koření si před vařením ručně nadrtit nebo pomlet, aby se na povrch dostaly čerstvé aromatické látky. Ze všech možností, které se nabízejí, jsou nejšikovnějším řešením mlýnky na koření. A nemusíme se hned rozmachovat a pořizovat plnou skříň, bohatě stačí pár základních chutí.
Jako koření se využívají sušené nebo čerstvé části rostlin, kde jsou nositelem chuti a aroma silice, hořčiny, třísloviny nebo eterické oleje. Většina těchto látek se sušením z části ztratí a při přechovávání se tak snažíme, aby byl další proces znehodnocování co nejpomalejší. Velmi jednoduchou metodou je koření uchovávat ve větších kouscích a před samotným přidáním do pokrmů nadrtit na jemno.
Hmoždíř, který dnes najdete leda ve sběratelských předmětech, sloužil právě k tomu – podrtit a smíchat koření před přidáním do jídla. Pro opravdové kuchařské čaroděje jsou malé keramické hmoždíře na přípravu vlastních kořenících směsí stále k dispozici, zdaleka je ale nenajdete v každé kuchyni.
Co je to mlýnek na koření
Mohou být ruční nebo elektrické, vyrobené ze dřeva, z oceli, keramiky nebo skla, prodávají se i jednorázové plastové. Společný mají zhruba podlouhlý válcový tvar a funkci – bez nutnosti brát koření do rukou, drtit ho v nádobce a přesypávat do hrnce umožňují pootočením mlecích kamenů nadrtit čerstvé koření nebo sůl přímo do vařených potravin, a to na začátku vaření a klidně i na konci jako dekoraci.
Nejklasičtější klasika, dřevěný mlýnek na koření, který vzdáleně připomíná šachovou figurku. Najdete ho na starých černobílých fotografiích, i v rukou kuchařských celebrit tohoto desetiletí. Klasická konstrukce neznamená zastaralost, hrubost mletí je nastavitelná a vnitřek mlýnku je hygienicky nezávadný, vyrobený z oceli a keramiky.
Koření je v mlýnku uložené v malé válcové nádobce, často vyrobené ze skla nebo čirého plastu, aby byl nad jeho množstvím trochu přehled. Otáčením těla mlýnku se kousky koření sypou mezi mlecí kameny, které mohou být ocelové, keramické, nebo u jednorázových mlýnků třeba plastové. Kameny jsou nastaveny na určitou hrubost mletí, která se dá na lepších mlýncích na koření ještě upravit pootočením kolečka se stupnicí. Rozsah nastavení mlecích kamenů potom limituje i velikost kousků koření, které můžeme do mlýnku nasypat.
Modernější variantou je mlýnek elektrický, poháněný dobíjecí baterií. Mletí spouští stisknutím tlačítka a často dokonce posvítí do místa, kam se koření sype. Pokud máte v těchto mlýncích nejpoužívanější koření typu pepř, sůl, paprika, značně se vám ulehčí práce.
Některé mlýnky jsou určené na hrubozrnnou sůl, jiné výhradně na jeden typ koření a obsahují i varování, že použitím na nevhodné koření je můžete i pokazit.
Pod mlecími kameny mlýnku už většinou není nic, koření dopadne do hrnce nebo pekáče, případně na vaši porci na talíři, přesně tam, kam mlýnkem namíříte a rovnoměrně. Elektrické mlýnky mívají dole bílou diodu, která při mletí svítí na místo, kam se koření sype. To oceníte samozřejmě nejen za šera u grilu.
Keramický hmoždíř pro fajnšmekry
Jak vyplývá z předchozího textu, v mlýnku skladujeme několik základních druhů koření, které používáme často. Pokud si ale doma třeba mícháte vlastní provensálské koření, nebo Tandoori masala, je lepší keramická třecí miska s tloukem, čili hmoždíř. Jemným tlakem nebo kroužením keramického tlouku podrtíte a smícháte všechny zvolené ingredience.
Pokud si mícháte vlastní koření, nejlepším pomocníkem bude podobný keramický hmoždíř, nebo chcete – li třecí miska. Výhodou je, že hrubost výsledné směsi máte přímo na očích a s můžete třeba i v průběhu míchání přivonět a ochutnat.