Mýty a pověry o litinovém nádobí

Litinové nádobí se vrací do módy, lidé ho kupují a markeťáci o něm píší. Bohužel, bez potřebných osobních zkušeností nebo technického vzdělání, je takový markeťák náchylný uvěřit bludům a dál je volně šířit, takže může být běžný zákazník často uveden v omyl.

Doprovodit prodávaný sortiment nějakým souvisejícím článkem je dnes běžnou praxí. Zákazník je zvídavý a mnohdy si vyhradí čas na načerpání informací, než se pustí do nakupování. Převzít a papouškovat cizí článek bez kritického přemýšlení je ale naprostý profesní zločin.

Litina jako litina

Prakticky nikde se nedočtete, že se o litinovém nádobí nedá hovořit jako o celku, ale že existují dva druhy. To je právě riziko bezduchého přebírání informací a celých článků napříč internetem – jejich původní autor třeba prodával jen jeden druh, a návod nebo článek souvisí právě s ním.

Tak předně – litinové nádobí známe přírodní (bez povrchové úpravy) a smaltované (s povrchem, který připomíná glazuru na keramice). Oba druhy litiny se v něčem podobají a v jiném liší. Diskuse o nepřilnavosti litiny a potřebě udržovat povrch nádobí mastný, se tak týká pouze přírodní, nikoliv smaltované litiny. Ta má zcela jiné povrchové vlastnosti.

Litina je nepřilnavá

Není. Respektive po pečlivém vypečení povrchu získává určitou přirozenou nepřilnavost, která se ale nedá srovnat třeba s Teflonem nebo povrchy na bázi syntetických pryskyřic. Vypečená litina nemá tendenci připalovat při běžném použití s tukem, což je to hlavní. Její povrch musí být stále mastný a zuhelnatělá mastnota, která velmi pevně drží v pórovitém povrchu litiny, velmi omezuje riziko připálení pokrmů. Pravidelné vypékání povrchu se týká hlavně litinových pánví.

Litina je výborný vodič tepla

Není. Dočtete se to na každém kroku, ale není to pravda. Litina je horší vodič tepla, než hliník, který se masivně používá na výrobu pánví nebo hrnců s nepřilnavým povrchem, takže tento argument nelze použít. Ano, litina vede teplo lépe, než nerezová ocel, ale nerez je suverénně nejhorším vodičem v kuchyni.

Nejsilnější výhodou litinového nádobí je to, jak dokáže akumulovat a sálat. Jiné kovy nedají jídlu zdaleka tolik sálavého tepla, takže litina naprosto vyniká při rovnoměrném propečení do hloubky. Inu fyzika.

Litina a extrémní teploty

Tento mýtus potřebuje trochu víc rozvést. Litina snese vysoké teploty v troubě, nevadí jí mráz za oknem (byť se skladování potravin v litině velmi nedoporučuje), ale pokud ji zmrzlou hodíte na plyn, nebo rozpálenou polejete studenou vodou, hrozí, že praskne. Když budete s litinovým nádobím pracovat například jako s keramikou, nic jí nehrozí.

Na litinu smíte / nesmíte s ocelovými nástroji

Tento mýtus najdete v obou podobách. Bez dalšího patřičného vysvětlení se dočtete, že na litinovou pánev s ocelovou obracečkou nesmíte, a hned na dalším webu, že litina snese jakékoliv nástroje.

 

Pravda je taková, že tvrdý povrch litiny snese skoro všechno a pokud se vám ho podaří poškrábat, jedná se pouze o estetickou vadu, která se na funkci nebo zdravém stravování neprojeví. Co byste neměli dělat, je ale odstraňování zmíněného zčernalého filmu, který vzniká vypečením oleje. Ten dává nádobí částečnou nepřilnavost, chrání ho proti rzi a teoreticky ho můžete ostrým nástrojem na chvíli seškrábnout. Když už se tak stane, nic se neděje – udržujte nádobí mastné a dál ho používejte, film se obnoví sám.

Fotografie v úvodu: https://commons.wikimedia.org